Lipno

Na konci světa.

Na konci světa je pevnina z lávy.

Konec vší slávy se do vody noří.

Na konci světa je oheň co hoří a duní tu zem,

kopyty koní, když honí se plání.

Když travnaté louky se ke břehům sklání.

Příbojem bité jsou vyvřelé skály.

Jak hrdě tu stály a v hlubinách mizí.

Co dříve se zdálo, že skálou je v nás,

dnes zdá se být cizí, jak neznámý hlas.

Na konci světa je vzduch plný snění.

Obloha z rozmaru šaty si mění.

Slunce, když noří se do vody, hasne,

tisíce hvězd se jen potichu stydí,

a závistí blednou, jak je to krásné.

Konec všech konců je na konci světa.

A stejně jak ve zlosti vyřčená věta,

i konec všech cest, které mohly tě svést.

Však náladu utkanou z nočního kvítí

nesevřeš do dlaní, prchá jak čas.

Tvá svíce, co hoří, ti na cestu svítí.

Ten kus konce světa si nosíme v nás…

Pamatujete jak ve filmu The Notebook postavil Noah pro Allie dům s výhledem, aby mohla malovat? Tak přesně takovéto místo jsem teď našla já. Nepostavil mi ho sice Ryan Gosling, což mu na kouzlu dost ubírá, ale i tak je dokonalé. A pak vám přijde, že i na Lipně, pár kilometrů od domova, v porovnání s ostatními kouty světa, kde jsem takové místo nenašla, můžete najít ten konec světa, na který si sednete a budete psát, budete malovat a nebo klidně jen přemýšlet. A tak tu sedím a píšu, a maluji, a klidně přemýšlím a věřte, že takové místo je pro člověka mnohem efektivnější očistec, než pár panáků v baru, hodiny prosezené u terapeuta či dávání si do těla v posilovně. Až takový konec světa vám ukáže co máte za zády. Jen mít u sebe někoho, kdo vám řekne "Když skočíš, já taky, pamatuješ?".

P.S.: Kdybyste takové místo nemohly najít, přijďte mě navštívit na to moje, sídlím uprostřed Lipna na lodi :)

1. Máj

Znáte ty dny, kdy je vám úplně jedno, co se děje ve světě kolem, kdy si prostě jen užíváte přítomnost naplno, nepřemýšlíte nad blbostmi, každý problém vyřešíte s patřičnou elegancí a úsměvem na rtech a celkově si připadáte prostě tak nějak nejlepší jaká jste kdy byla?? Třikrát famfára pro Lucii, já jsem v tomto stavu už pár dní, a s optimizmem se dívám kupředu a troufám si tvrdit, že mě to jen tak nepřejde. Je mi jen trochu líto, že do "co se děje kolem" spadá i můj blog, ale nejsem si jistá, jestli by někoho bavilo číst deníčkovské články typu "dnes jsem dělala tohle a zítra budu dělat tamto" a abych pravdu řekla, ani nemám potřebu můj denní program vystavovat na internetu. Ale co, když to jednou za pár dní shrnu, tak se svět nezboří a možná potěším pár nadšenců, kteří ještě na můj blog nezanevřeli.

Stalo se vám už někdy, že jste jeli v sobotu večer na byt/kolej a nakonec jste se tam dostali až v úterý večer? Buřty - brusle - zmrzlina - kolo - frapé - tenis - zmrzlina - golf - grilování - učení plachtění na lodi - spaní na lodi - grilování na lodi - Carcassonne - ZOO - výlet s dětmi (naštěstí ne vlastními) - beach volejbal - další buřty - pálení čarodějnic u rybníka, pravá vesnická zábava - výlet do Lidic - jahody se šlehačkou - teamové stolní hry: 2 dospělí vs. 2 děti a neptejte se jak jsme dopadli - houpací síť na zahradě a tlachání do pozdní noci - plánování současnosti ba i budoucnosti - věneček z pampelišek: schválně se pochlubte, které z vás ho upletl CHLAP? Hm? - badminton - dělání domácích úkolů s dětmi (hra na víkendové rodiče začíná být trapná ve chvíli, kdy nám děti vysvětlují postup dělení čísla dvouciferným dělitelem BEZ kalkulačky!!) - vybírání bytu, a prý tam budu mít i moji vysněnou knihovnu - prvomájová pusa, letos neuschnu, ale to jsem věděla už dříve!! .............
Co vše se dá stihnout za 72 hodin, a je toho mnohem víc. Jsem šťastná a šťastní lidé jak je známo mají malířské/psací/tvořící krize, takže všem radím sledovat spíš můj instagram TADY, kde to žije trochu víc :)

Přeji krásný první máj, vždyť všichni víte, je to přece lásky čas :) tak toho pořádně využijte ;)

Step By Step

Slíbila jsem, že v pondělí bude outfit post, tak tady to je :) ideální outfit na sobotní piknik!! Sako, které jsem si koupila před rokem v Paříži a až teď jsem si ho pořádně zamilovala, balerínky, které prostě budu nosit i když bude venku kosa a pršet, jako bojkot proti zimě, srdíčkové a správně jarní tílko H&M a troška těch barviček.. 

Jaro je tady, ať je venku jakýkoliv nečas. A jaro je obecně známé jako pozitivní roční období, jako nový začátek, třeba nejen nového roku :) Takže vstříc lepším zítřkům!!!

Every College Girl - 3 types of guys you should probably never date again

Slíbila jsem vám na formspringu článek ještě tento týden, ale čas nějak hrozně utíká poslední dobou, pořádně nevím kam dřív skočit, takže vás odbydu alespoň dalším článkem na Every College Girl, který jsem tam sice posílala už více jak před měsícem, ale asi se někam ztratil a objevili ho až teď :) 

Outfit post snad v pondělí, mooožná zítra, ale nechci nic slibovat.

3 TYPES OF GUYS YOU SHOULD PROBABLY NEVER DATE AGAIN

Every College Girl

Pro příznivkyně angličtiny ještě jednou článek o tetování, tentokrát v aj na Every College Girl. Během příštího týdne by se tam měly objevit ode mne nějaké další články, ale asi to stejně postnu i sem na blog...

16.3.

Po dlouhe dobe zase jeden outfit. Musim rict ze v te zime jsem vubec nemela moralku delat outfit posty jelikoz jsem si porad jela v klasice - skinny, tricko, svetrik, sala, kozacky, kabatek. Nic zajimaveho.
Ani si nedovedete predstavit jak jsem se tesila na obdobi balerinek, tilek, leginu... A je to tady!!!!! :))

Maxence Cyrin in Prague

Dneska pro změnu trošku kultury :)

Příští týden bude mít v Praze koncert jeden z nejnekonvenčnějších virtuózů, francouzský klavírista Maxence Cyrin. 

Pro odpůrce vážné hudby mám dobrou zprávu - tento hudební génius přenesl do notového zápisu a následně přehrál na klavír několik čistě elektronických skladeb. Dále několik mainstreamových písní, například od Nirvany, Justice, The Pixies nebo také od Beyonce. Na svých koncertech také velmi často boduje svou improvizací, která je pro hudebníka (jak mi všichni žáci ze ZUŠek určitě potvrdí) nejobtížnější.

Určitě tedy doporučuji všem, kdo nemáte ještě příští čtvrtek žádné plány, přijít se na tento koncert mrknout do Paláce Akropolis, protože tento umělec vystupuje jen velmi málo!! Já už mám lístky v kapse a nemůžu se dočkat!!

http://www.youtube.com/watch?v=Qs_Hi2l2Nls&feature=related

Dračí ples ve stylu swingu

Tak včera se naše dračí posádka zúčastnila 1.halového poháru dračích lodí. Jak to říct diplomaticky - nakonec jsme obsadily krásné 3.místo. Večer se však konal 1. Dračí swingový ples a tam jsme obsadily místo jednoznačně první!!! Ples jako takový byl výborný, letošní sezónu zatím nejlepší na jakém jsem byla!! No posuďte samy :)

North All-Stars Team i s trenérem

Nejraději bych v té době žila a chodila takhle každý den!!

Nakládaný hermelín :D

A pro ty, které by zajímala i nezajímavá fotka ze závodů a video, jak se vlastně ten indoor závod jede, tak malý výběr :)

kdo mě najde, má bod!!! ;)

A pro skalní fanoušky je možné nás lajknout i na facebooku - NORTH ALL-STARS TEAM

Pípáte?

Ano, čtete správně. Pípáte? Myslím v obchodech, buticích, supermarketech...? Protože já ano a dneškem to vyvrcholilo až tak, že hledám pomoc u kohokoliv kdo je mi schopný poradit.

Pípám, houkám, pískám, tůtám, no říkejme tomu každý jak chceme, mám jednoduše na mysli ten protivný zvuk bezpečnostního zařízení každého většího obchodu. Myslím, že to je asi tak pět let, co to všechno začalo. Pro ty kdo se mi chystají už už napsat do komentářů ať si prohledám kapsy, peněženku a kabelku, jestli tam nemám někde zašitý nebo zastrčený magnetický proužek, tak vám ušetřím čas - nemám. Pípám ať mám na sobě cokoliv. Snad všechny části oblečení a doplňků mi už ochotné prodavačky znovu přejely na pokladně demagnetizujícím zařízením všech druhů a stejně nic nepomohlo.

A aby to všechno nebylo moc nezajímavé - nepípám vždy. V některých obchodech ano, v jiných zase ne. Tohle samo o sobě by bylo jedině plus, KDYBY (!!!) se ta místa pořád neměnila!! Tak třeba H&M v Palladiu - dvakrát zapípám, potřetí ne, pak zase jednou jo, jednou ne, třikrát jo, dvakrát ne... Bez jakékoliv pravidelnosti. Což o to, když zapípám už při vstupu do obchodu, většinou to sekuriťákovi rovnou vysvětlím a řeknu mu ať si mě pamatuje a nikdy to nebyl problém. Horší je to, když zapípám jen cestou ven. Taktéž se rovnou hlásím, že jsem to já, a že takhle pípám pořád.. Pak se projdu rámem ještě dvakrát, třikrát a když vidí, že to jednou pípne a jednou ne, tak mě nechávají odejít, a většinou to berou s úsměvem.

ALE!!! Dneska po tom, co jsem byla po nákupu v Tescu osočena, že jsem něco ukradla (sekuriťák vypadal, že má IQ 4 a reaguje na světlo), došlo až k tomu, že jsem se musela svléct do kalhot a podprsenky a prohledali mi každý kousek oblečení a kabelku (Ano, vím, že k prohlídce mají právo jen za přítomnosti policie, ale nechtělo se mi celou situaci ještě víc vyhrocovat.)... Samozřejmě, že se mi pak hrozně omlouvali, že dělají jen svou práci a bla bla bla... Ale už jsem si řekla, že tohle je vrchol mé pípací trpělivosti. TAKŽE!! Teď se ukažte všichni zvídavci a pomozte mi PROSÍM všemi svými radami co můžu udělat pro to, aby to už přestalo.

Záverem ještě podotýkám, že nemám žádné umělé klouby a jiné části těla, šrouby ani nic podobného. A ještě se omlouvám za asi tisíckrát zopakované slovo PÍPÁNÍ :D píp...

Another Valentine's day

Tak povídejte - kdopak všechno jste slavil Valentýna? A jaké dárečky jste dostaly od svých drahých poloviček? No jen se pochlubte ;)

Já Valentýna nikdy moc neprožívala. Nějak jsem nepřišla na chuť slavení cizích svátků, jako je právě Valentýn, Halloween, nedej bože St.Patrick's day... Proboha, co bude příště? Guy Fawkes Night? Thanksgiving? Independence day? Přitom tady máme hezký český 1.Máj, toť přeci lásky čas. Ono taky co je zamilovaného na 14.únoru, když je venku břečka, kosa jako blázen a vy doufáte, že vám v těch super šatičkách, co si berete na valentýnskou večeři, neumrzne zadek. Ale proti gustu žádný dišputát, že jo :)

Původně jsme měly jít v úterý s kamarádkami na večeři, jako správné 4 zoufalky, přece jenom lásku, kterou k sobě navzájem chováme, nedokáže nikdy žádný chlap trumfnout. Ale jelikož nám do toho všem něco vlezlo, tak jsme přesunuly Valentýna na 16.2. a razíme ho spolu oslavit dnes.

horečka sobotní noci

Včera byl poslední maturák bývalého gymplu. Letos byly rovnou tři. Ještě že se ty třídy spolu nedohodly a měly maturák každá zvlášť. Miluju plesy, jsou to super party a ještě k tomu v hezkém oblečení :) Shodou okolností to byl maturák Nely z Rockdress a musím říct, že její dress opravdu rocked!! Ale to určitě brzy uvidíte u ní na blogu.

Já jsem KONEČNĚ uplatnila své dlouhé černé šaty, které jsem si přivezla z Paříže. Letos vlastně už podruhé, ale předcházelo tomu mnoho plesů, kdy jsem je těsně před odchodem svlékla a vyměnila za krátké šaty. A odmítala jsem se fotit zepředu, jelikož to nejkrásnější na nich jsou ta volná záda :)

Co vy, taky máte rády plesy? A nosíte na ně dlouhé šaty, i když nejste maturantky?

úžasný pohled na naši koupelnu :D

INSTAGRAM

Nechápu jak jsem mohla tuhle aplikaci objevit až dneska... jsem prostě ignorant!! Takže kdo chcete, ode dneška mě můžete sledovat i přes instagram. V mobilní aplikaci mě najdete pod uživatelským jménem fashiondelampion. Pro ty co nemají iPhone je možné najít můj profil i ZDE, odkaz také v postranním panelu.

Konečně místo, kam můžu házet momentky vyfocené telefonem... A že jich je ;) 

A bit of cosmetics

Vím, že jsem slíbila outfit post s Janinou, ale budete si na něj muset ještě chvilku počkat. V pondělí jsem si totiž v indické restauraci tak nacpaly pupky, že bylo nevhodné je fotit. A nemožné je zatáhnout.

Dneska bych vám chtěla představit hlavně body lotion "Stroll around the city in a sweet sweet smell of joy." z H&M. Jsem člověk, který absolutně nesnáší jakékoliv krémy a tělová mléka. V létě se raději spálím, než abych se poctivě mazala, pleťový krém jsem začala používat z donucení až teď, když se mi udělala na čele první vráska. Tak a teď si vezměte, jak mě musel uchvátit obal tohoto tělového mléka, že jsem si ho i přes svou nenávist ke krémům koupila. A to podotýkám, že byl zabalen tak, aby se ani nedal očuchat. Každopádně můj instinkt byl správný a pasuji toto mléko na to nejvýbornější jaké jsem kdy zkusila. Voní stejně krásně jako vypadá a hlavně (!!!) - nejsem po něm umaštěná, ulepená, upatlaná... Rychle se vsákne a voní opravdu dlouho.

"BFs TAG"

A je to tady. Docela dost z vás si o to říkalo, psalo, prosilo, takže je tady historicky první „kamarádský článek“ se mnou a s Janinou. Kdybychom byly odvážné jako ostatní bloggerky, tak bychom udělaly best friend tag video. Ale jelikož tak odvážné vůbec nejsme, budete se muset spokojit s obyčejným psaným článkem.

Janinu nemusím asi ani moc představovat. Takže pro ty, kdo jí neznají z jejího blogu (který mimochodem už zrušila), tak je to moje spřízněná duše dá se říct už většinu mého života. Takže jen zkráceně:

• Známe se přesně 15 let a 156 dní. Za tu dobu bych spočítala na prstech jedné ruky dny, kdy jsme spolu "nemluvily", a to byly určitě tak strašně závažné důvody, jako třeba že si sedla při výtvarce do lavice s jinou kamarádkou.
• Máme svůj vlastní ostrovtip, mnoho lidem známý pod pojmem "trapný, rádoby vtipný humor", dokážeme spolu mluvit jen pohledem (jen začátečníci si u toho musí i špitat ;))
• Byly jsme spolu ve 27 státech, z čehož v těch evropských nespočetněkrát.
• Polovinu šatníku máme totožnou. Částečně z toho pořád doznívají naše nákupy v USA, kde jsme nakoupily stejných kousků asi nejvíce, ale nebráníme se tomu ani teď. Naší velkou výhodou je, že kdybychom přišly obě ve stejném tílku, tak to málokdo pozná, protože stejně na každé bude vypadat úplně jinak.
• Z mých 99 přátel na facebooku máme 62 společných :)
• Jen málo lidí pozná z našeho chování, že jsme opilé.... Mnoho lidí si naopak nejspíš myslí, že jsme opilé neustále.
• Jen těžko byste hledali dva odlišnější lidi jako jsme my dvě, ale přitom tak hrozně podobné  ♥

"A kup si něco pěkného..."

Je docela zajímavé sledovat progres, s jakým se význam této věty slýchané od babiček (držících nějaký ten peníz za vámi úspěšně zdolané zkoušky/vysvědčení) v průběhu let mění.

Když mi bylo deset, "něco pěkného" pro mě znamenaly jednoznačně kartičky Pokémonů, samolepky Barbie do takového toho lepícího sešitu, pogy, nebo hromada cukroví.

V patnácti bylo pro mě slovní spojení "něco pěkného" čistě jen zkráceninou "něco pěkného NA SEBE", asi jako "nashle" nebo "díky". No a nebo hromada cukroví.

A ve dvaadvaceti (Taky jste si všimli, že za posledních pár článků se úplně neúmyslně vracím pořád ke svému věku? Sakra, budu si na to muset dávat pozor :-o) jsem se cestou z práce stavila v knihkupectví, že si za tu odměnu za zkoušky koupím "něco pěkného" = nějakou pěknou knihu. Jednou totiž, až budu velká, postavím si dům a v obývacím pokoji budu mít obrovskou knihovnu skrývající všechny poklady od počátku písemnictví. A vedle ní pořádný ušák s vyšívaným potahem. A klavír. A obrovskou dřevěnou kuchyň. A to už zase trošku odbíhám od tématu... No každopádně hromada cukroví stále připadala v úvahu,  takže jsem si k tomu koupila ještě bonbonky a listové těsto a teď sedím doma na gauči, peču povidlové šátečky a chystám se vrhnout na Miláčka (člověk by neřekl že i věta týkající se četby knihy může vyznít dvojsmyslně). K dokonalosti mi chybí snad už jen praskající dřevo v krbu a vrnící kočka na klíně.

Guy de Maupassant - Miláček, zápisník Moleskine (aneb je vidět kdo je cílová skupina pro zboží u pokladny!!), náramky SIX

(Po)citový výlev "... o měsíc později"

31. prosinec

Jsme v Alpách. Dokonalý den na radování se ze všeho kolem. Nic mě nebaví. Venku konečně začíná svítit sluníčko, a radši bych, kdyby byla zase mlha. Připadám si v tom rozzářeném dni moc nápadná. Jedna a ta samá otázka mi koluje v hlavě pořád a pořád dokola. Ještě že na mě včera nezbyl Heidleberg kuchen, alespoň jsem poznala, že může být ještě hůř.  A jeden rok pomalu končí, hurá, pojďme se všichni radovat, tři dva jedna teď. Ještě tři hodiny sedět nad dvojkou vaječňáku, který sotva teče, udržet víčka otevřená, se strnulým úsměvem na rtech. A první esemeska k narozeninám. Mám je sakra až zítra, tak na co si hraješ?! A 22 let na krku, jděte do háje s kecama, že to není ještě žádný věk. Chce se mi spát, chce se mi řvát, chci aby někdo prokoukl mou veselou masku a vysvobodil mě z toho všeho.

30. leden

00:10 – povídání si s holkama v posteli na bytě, miluju tyhle večery, miluju ty holky moje roudnický. Snáší můj úsměv na rtech mnohem statečněji, než by ho snesl kdokoliv jiný. A noc plná růžových snů, za žádnou cenu se nenechám vytrhnout z této pohádkové říše, a přespím i Janino lochtání mě ráno na noze. Snídaně u Paula, lehký návrat, alespoň pocitově, do Paříže nad menu Parisienne. A řešení zvrhlých témat i u snídaně. A úsměv na rtech, jen blázen bláhový si mohl myslet, že mě do rána přejde. Jsem prý na facku a vím to, ale nemůžu si pomoct. A první dnešní esemeska, a předplacení úsměvu na dalších pár dní. Nic mě nedokáže vykolejit, jsem prostě nejlepší, nikdy jsem nebyla lepší, než jsem dnes, a nebojím se zítřka, protože stejně přijde. Zářím, kéž by venku trošku zasvítilo slunce, cítím se v tom šeru moc nápadná. A 22 let na krku, a co jako? Vždyť věk je jenom životní kulisa. A pousmání se nad zoufalými pokusy lidí, nám vzdáleně blízkých či úplně cizích, nad pokusy zkazit nám náladu a vyvést nás z rovnováhy. Děkujeme, nepotřebujeme slyšet jak krásné a chytré jsme, víme kdo jsme. A nepotřebujeme váš názor,  protože ten svůj stejně nezměníme. Ale nedělejme naschvály, já to myslela opravdu vážně :) A jak se den chýlí ke konci, skrývám svůj úsměv raději pod masku nezaujatého člověka, rodiče by mohli začít pochybovat nad mým duševním zdravím. Chci aby někdo prokoukl mou masku a vysvobodil mě z toho sevření, chci se smát na všechny kolem!

Tento článek bych chtěla věnovat Pavlíně, která mi poslala v pátek mail (který jsem našla až dnes, takže co nejdříve na něj odpovím) a všem, kteří se někdy dostali do situace vzdáleně bezvýchodné. Nezapomeňte, že to nejlepší vás potká právě tehdy, kdy to nejméně čekáte a váš život se může během pár dní otočit od 180°.

Ask me...

Na žádost jsem znovu aktivovala Formspring, ale předem říkám, že na nějaké více osobnější dotazy odpovídat nebudu, takže s takovými dotazy to můžete zkusit maximálně na mailu fashiondelampion@gmail.com :)

Neviditelná výstava

Dneska bych vám chtěla všem doporučit výstavu, na které jsem před pár hodinami byla, a jsem z ní naprosto unešená!! Kdo z vás jezdí metrem, tak si možná už všiml reklam kolem eskalátorů, jsou skoro všude. Neviditelná výstava. Chtěla jsem na ni jít už v létě, ale pak skončila a já to nestihla. A teď je znovu otevřená a nemohla jsem ji už znovu minout.

Neviditelná výstava je simulátorem života nevidomých lidí. Jednoduše polopatě řečeno - v Novoměstské radnici na Karlově náměstí je jedno patro speciálně upraveno tak, aby byla po celou dobu výstavy absolutní tma (a když říkám absolutní, tak vážně absolutní!) a procházíte několika místnostmi, které jsou vybavené jako například různé pokoje, ulice, les, bar apod. Provází vás nevidomý průvodce, který vám celou dobu přednáší výklad o tom co právě poznáváte a dává vám rady a tipy. Dostáváte se do situacích kdy si třeba na baru objednáte skutečně nápoj a musíte poslepu rozeznat mince, zkusíte si zapnout mikrovlnou troubu, rozpoznat různé předměty jen podle hmatu... Ale co se tady rozepisuji... asi nejlepší bude, když si rovnou přečtete úvod na oficiálních stránkách této výstavy ZDE.

Musím říct, že jsem si od této výstavy slibovala opravdu hodně už předem, ale i tak předčila všechna má očekávání. Je naprosto výborná a já ji doporučuji všem!!! Výstava trvá cca hodinu a je doporučené si místa předem zarezervovat na jejich webových stránkách.

Btw - výborná věc na jedno z prvních rande!! Dokonale si prohmatáte svůj protějšek, stejně tak jako všechny ostatní lidi ve skupince v domnění že ošmatáváte právě toho vašeho :D

shoes of my life

Kdo by to byl řekl, že dokážu během jednoho dne sehnat šaty, boty i psaníčko... Zázrak se stal a já můžu přidat do svého šatníku tři nesmrtelné kousky, které nepodléhají aktuálním trendům.

boty Mango, šaty HM, psaníčko/peněženka Tally Weijl

Day off

Zaručený recept, jak se nejefektivněji vyřídit na celou neděli:

1). Jděte v sobotu na ples a dobrovolně se nabídněte kamarádkám, že to odřídíte.

2). Pijte celý večer nealko mojito a nechte se vtáhnout do opilecké nálady rozhovory s opravdu opilými kamarády. Lehce ušetříte a ještě vás k tomu nebude druhý den bolet hlava.

3). Celý večer tancujte a stůjte na baru na 10 cm podpatcích.

4). Po skončení plesu to jeďte rozbalit na afterparty.

5). Protancujte celou afterparty na 10 cm podpatcích.

6). Opouštějte podnik až po zavíračce jako jedni z posledních.

7). Rozvezte v půl šesté ráno kamarády po městě a jděte spát s vědomím, že za 7 hodin máte sraz v cukrárně :)

Funguje na 100%!! Ozkoušeno!!